Izajáš 1-2
Bible 21
Pozůstatek se navrátí
1 Vidění o Judovi a jeruzalémě, které viděl Izaiáš, syn Amosův, za vlády judských králů Uziáše, Jotama, Achaze a Ezechiáše. [a]
Jako Sodoma a Gomora
2 Slyšte, nebesa, země, vyslechni,
co praví Hospodin:
Syny jsem hýčkal, vychoval,
oni mě ale zradili.
3 I býk zná svého hospodáře,
osel zná jesle, kde ho krmí pán –
Izrael ale nechce znát,
můj lid si nevšímá!
4 Ach, národe hříšníků,
lide obtížený vinami,
plemeno zločinců,
synové zkažení –
Hospodina opustili,
Svatého izraelského zavrhli,
odvrátili se jako cizí!
5 Proč máte být biti ještě víc?
Proč se musíte stále protivit?
Hlava je celá pokrytá ranami
a srdce puká bolestí.
6 Od chodidel až k temeni
nezůstal kousek netknutý:
jen samé rány, modřiny
a jizvy samý hnis –
nejsou ošetřeny ani obvázány,
olejem nejsou léčeny!
7 Vaše země leží v sutinách,
vaše města jsou spálena.
Půdu vám cizáci plení před očima –
je z ní pustina, cizáky zcela zničená.
8 Opuštěna zůstala Dcera sionská
jako chýše vprostřed vinice,
jako budka v poli okurek,
jak město, jež se obléhá.
9 Kdyby z nás Hospodin zástupů
nenechal aspoň hrstku naživu,
už bychom byli jako Sodoma,
dopadli bychom jako Gomora! [b]
K čemu jsou mi vaše oběti?
10 Slyšte slovo Hospodina,
vládcové Sodomy,
vyslechni učení našeho Boha,
lide Gomory:
11 K čemu jsou mi všechny ty vaše oběti?
praví Hospodin.
Mám už dost beraních zápalů
i sádla tučných dobytčat.
Krev býků, kozlů a beránků
mi není příjemná.
12 Že se mi vůbec chodíte ukazovat!
Kdo si myslíte, že o to stojí,
abyste šlapali po mých nádvořích?
13 Přestaňte přinášet marné oběti!
Kouř kadidla je mi odporný.
Všechna ta novoluní, soboty, slavnosti –
ta vaše zlá shromáždění nesnáším!
14 Ta vaše novoluní, ty vaše svátky –
jak se mi z duše protiví!
Jsou mi břemenem,
nemohu už je vydržet.
15 Proto když ke mně vzpínáte ruce,
zakrývám si oči před vámi;
když své modlitby hromadíte,
neslyším.
Ruce máte celé od krve –
16 umyjte se a očisťte!
Odkliďte mi už z očí
zlo, jež jste páchali.
Přestaňte jednat zle –
17 jednat dobře se naučte!
Prosazujte spravedlnost,
podpořte utlačovaného,
zjednejte sirotkovi právo
a zastaňte se vdov!
18 Potom to můžeme spolu probrat,
praví Hospodin:
Jsou-li vaše hříchy rudé jak šarlat,
zbělají jako sníh.
Jsou-li jak purpurová látka,
budou jak vlna beránčí.
19 Jste-li ochotní a poslušní,
budete požívat darů země.
20 Jste-li však vzpurní a odbojní,
budete požíráni mečem. [c]
Tak promluvila ústa Hospodinova.
Nevěrné město
21 Ach, jak se kdysi věrné město
stalo nevěstkou!
Kdysi je naplňovalo právo
a spravedlnost žila v něm –
teď však jen vrahové.
22 Tvé stříbro se proměnilo v strusku,
tvé víno se vodou zředilo.
23 Tví vládcové jsou samozvanci
a společníci zlodějů;
všichni si úplatky oblíbili,
záleží jim jen na zisku.
Sirotkům nezjednávají právo,
nemají zájem se zastat vdov.
24 Nuže, toto praví Panovník,
Hospodin zástupů, Mocný izraelský:
Ach, jak si ulevím od svých nepřátel,
svým protivníkům pomstím se!
25 Obrátím proti tobě ruku,
dočista vytavím tvoji strusku,
odstraním z tebe všechnu nečistotu!
26 Vrátím ti soudce tak jako kdysi,
budeš mít rádce jako dřív.
A potom budeš znovu nazýváno:
Město spravedlnosti, Věrné město.
27 Sion tehdy bude vykoupen právem
a jeho kajícní spravedlností.
28 Zkáza však přijde na vzpurné a hříšné,
zahyne každý, kdo Hospodina opouští.
29 Hanba vám bude za posvátné háje,
které se vám tak líbily;
za ty zahrady se budete stydět,
že jste se pro ně rozhodli.
30 Budete jako dub, jemuž opadává listí,
a jako zahrada bez vody.
31 Ze siláka se stane koudel
a jiskrou bude jeho čin;
obojí to pak spolu vzplane –
nikdo to nebude moci uhasit!
Na horu Hospodinovu
2 Toto viděl Izaiáš, syn Amosův, o Judovi a Jeruzalémě:
2 V posledních dnech se přihodí,
že hora Hospodinova domu bude čnít
nad horské vrcholy,
vysoko nad všechny výšiny.
Pohrnou se k ní všechny národy,
3 zástupy lidí půjdou se slovy:
„Pojďme, vystupme na horu Hospodinovu,
k Bohu Jákobovu – do jeho domu!
Bude nás vyučovat cestám svým
a my budeme chodit jeho stezkami.“
Ze Sionu bude znít Hospodinovo učení,
z Jeruzaléma se jeho slovo rozšíří.
4 On bude soudit mezi národy,
zástupy lidí napraví.
Tehdy ze svých mečů ukují pluhy
a ze svých kopí srpy. [d]
Národ proti národu nepozvedne meč,
už nikdy se nebudou chystat do boje.
5 Dome Jákobův, pojďme,
choďme v Hospodinově světle!
Lidská pýcha bude sražena
6 Ty jsi však opustil svůj lid,
dům Jákobův,
neboť je plný kouzel z Východu
a filištínského věštění –
tleskají výplodům cizinců!
7 Jejich země je plná stříbra, zlata
a nepřeberných pokladů.
Jejich země je plná koní
a vozů bezpočtu. [e]
8 Jejich země je plná model;
vlastnímu dílu se klanějí,
tomu, co sami vyrobí.
9 Člověk je sražen,
kdekdo se ponižuje –
nepozvedej je!
10 Schovej se do skal, člověče,
zahrab se do země
v hrůze před Hospodinem,
před jeho slavným majestátem!
11 Ponížen bude hrdý pohled člověka,
lidská pýcha bude sražena;
jen Hospodin bude vyvýšen
v ten den.
12 Hospodin zástupů totiž chystá den
pro všechny pyšné nadutce,
pro všechny, kdo se povyšují
a budou poníženi –
13 pro všechny ztepilé libanonské cedry,
pro všechny statné bášanské duby,
14 pro všechny strmé hory,
pro všechny vznešené výšiny,
15 pro všechny hrdé bašty,
pro všechny pevné hradby,
16 pro všechny mořské lodi,
pro všechny skvělé koráby.
17 Ponížena bude hrdost člověka,
lidská pýcha bude sražena;
v ten den bude vyvýšen jen Hospodin
18 a modly zcela vymizí.
19 Lidé se schovají do skalních jeskyní,
do děr pod zemí
v hrůze před Hospodinem,
před jeho slavným majestátem,
až povstane, aby zděsil zem.
20 V ten den člověk zahodí
mezi netopýry a potkany
své stříbrné modly, své zlaté modly,
které si vyrobil ke klanění.
21 Tehdy se schová do skalních slují,
do horských rozsedlin
v hrůze před Hospodinem,
před jeho slavným majestátem,
až povstane, aby zděsil zem.
22 Přestaňte tedy obdivovat člověka –
vždyť sotva svůj dech popadá!
Za co by asi mohl stát?
Footnotes
- Izajáš 1:1 asi 740–690 př. n. l. (2.Král 15–20; 2.Let 26–32)
- Izajáš 1:9 Gen 18:20–19:25
- Izajáš 1:20 srov. Deut 30:15–19
- Izajáš 2:4 Mich 4:1–3; srov. Joel 4:10
- Izajáš 2:7 srov. Deut 17:16; 1.Král 5:6; 10:26–29
Izajáš 6
Bible 21
Svatý, svatý, svatý
6 V roce, kdy zemřel král Uziáš, [a] jsem spatřil Pána sedícího na vznešeném a vyvýšeném trůnu a lem jeho roucha naplňoval chrám. 2 Nad ním se vznášeli serafové, každý se šesti křídly: dvěma si zakrývali tvář, dvěma si zakrývali nohy a dvěma létali. 3 Jeden ke druhému přitom volali:
„Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů,
jeho sláva naplňuje všechnu zem!“
4 Hlasem toho volání se chvěly čepy veřejí a chrám se naplnil dýmem. [b]
5 Tehdy jsem zvolal: „Běda mi – teď zahynu! Jsem člověk s nečistými rty, žiji uprostřed lidu s nečistými rty, a přitom jsem na vlastní oči spatřil Krále, Hospodina zástupů!“
6 Vtom ke mně přiletěl jeden ze serafů, v ruce žhavý uhlík vzatý kleštěmi z oltáře. 7 Dotkl se mých úst a řekl: „Hle, tento uhlík se dotkl tvých rtů; tvá vina byla odstraněna a tvůj hřích očištěn.“
8 Potom jsem uslyšel Pánův hlas: „Koho pošlu? Kdo nám půjde?“
„Zde jsem, pošli mě!“ odpověděl jsem.
9 Tehdy řekl: „Jdi a vyřiď tomuto lidu:
‚Slyšte a poslouchejte, ale nerozumějte,
hleďte a dívejte se, ale nevězte!‘
10 Zatvrď srdce tohoto lidu,
zacpi jim uši a zavři oči,
aby očima neuviděli, ušima neuslyšeli,
srdcem nepochopili a neobrátili se,
aby nebyli uzdraveni.“
11 Zeptal jsem se: „Na jak dlouho, Pane?“ a on odpověděl:
„Dokud se města nestanou troskami,
v nichž se nebydlí,
dokud nebudou domy bez lidí
a země obrácená v sutiny.
12 Dokud Hospodin nevyžene lidi pryč,
takže tu zemi všichni opustí.
13 Kdyby v ní zůstala i jen desetina,
musí být znovu vypleněna.
Ale jako dub, jako mocný strom
zanechá pahýl, když je poražen,
tak je svaté símě oním pahýlem.“
Footnotes
- Izajáš 6:1 jiným jménem Azariáš (2.Král 15:1; 2.Let 26:1); zemřel 742 př. n. l.
- Izajáš 6:4 Exod 40:34–35; 1.Král 8:10–11
Izajáš 40
Bible 21
Hle, můj služebník
Hlas volajícího
40 Potěšujte, potěšujte lid můj,
praví váš Bůh.
2 Mluvte láskyplně k Jeruzalému
a ohlašujte mu,
že už skončila jeho poroba,
že jeho vina je splacena,
že ho svou rukou ztrestal Hospodin
dvojnásob za všechen jeho hřích.
3 Hlas volajícího:
„Připravte na poušti cestu Hospodinovu,
vyrovnejte v pustině stezku Bohu našemu!
4 Každé údolí ať je vyvýšeno,
každá hora a výšina ať poklesnou;
co je hrbolaté, ať je vyrovnáno,
pahorkatina ať je planinou.
5 Neboť se zjeví sláva Hospodinova
a všichni lidé naráz uvidí,
že ústa Hospodinova mluvila.“
6 Hlas říká: „Volej!“
A já se ptám: „Co volat mám?“
Každý člověk je jako tráva,
všechen jeho půvab jako polní květ.
7 Usychá tráva, kvítí uvadá,
jak na něj zavane Hospodinův dech.
Lidé jsou zajisté ta tráva.
8 Usychá tráva, kvítí uvadá,
slovo našeho Boha však věky přetrvá.
9 Na vysokou horu vystup si,
kdo neseš dobré zprávy Sionu;
hlasitě volej ze všech sil,
kdo neseš dobré zprávy Jeruzalému!
Hlasitě volej, nic se nestrachuj,
ekni judským městům: „Hle, váš Bůh!“
10 Hle, Panovník Hospodin v moci přichází
a jeho paže bude vládnout s ním.
Hle, jeho odplata jde s ním,
jeho odměna ho předchází.
11 Jako pastýř bude své stádo pást,
shromáždí do náručí beránky,
bude je nosit na rukách,
zvolna povede březí ovečky.
Ke komu ho chcete přirovnat?
12 Kdo shrnul vody do hrsti
a nebe prsty rozměřil?
Kdo prach země vsypal do mírky,
kdo vložil hory na váhy
a zvážil je i s pahorky? [a]
13 Kdo Hospodinova ducha usměrnil
a stal se mu rádcem, aby ho poučil?
14 S kým se radil, aby mu něco vysvětlil,
aby ho stezce práva naučil,
aby mu předal vědění
a seznámil ho s cestou moudrosti?
15 Hle, národy jsou jako kapka do vědra,
neváží víc než smítko na vahách,
on zvedá ostrovy jako prach.
16 Libanon by nevystačil ani na podpal,
k oběti by nestačila jeho zvířena.
17 Všechny národy jsou před ním jako nic,
jsou pro něj nicota a ještě míň!
18 Ke komu chcete Boha přirovnat?
Čemu se podle vás podobá?
19 Odlité modle řemeslníka,
pozlacené od zlatníka,
s řetízky tepanými ze stříbra?
20 Anebo obětnímu daru chudáka,
jenž trvanlivé dřevo vybírá
a hledá zručného řemeslníka,
ať postaví modlu, co se nehýbá?
21 Copak to nevíte?
Copak neslyšíte?
Copak se vám to od počátku neoznamuje?
Copak od založení země nerozumíte?
22 On se nad obzorem na trůn usadil,
obyvatelé země jsou pro něj kobylky.
On prostírá nebe jako baldachýn,
roztahuje je jako stan k bydlení.
23 On panovníky vniveč obrací,
soudcové země jsou pro něj nicotní.
24 Sotva jsou zasazeni, sotva zaseti,
sotva zapustí v zemi kořeny,
jak na ně zavane, uschnou hned,
jak plevy odnáší je vichřice.
25 Ke komu mě tedy chcete přirovnat?
Svatý říká: Kdo se mi vyrovná?
26 Zvedněte oči a pohleďte:
Kdo stvořil toto vše?
Kdo koná přehlídku hvězdných zástupů,
kdo je volá jménem, všechny do počtu?
Má nesmírnou sílu, jeho moc je úžasná –
nikdy mu nechybí ani jediná!
27 Proč tedy říkáš, Jákobe,
proč si, Izraeli, stěžuješ:
„Má cesta je Hospodinu ukrytá,
můj Bůh si nevšímá mých práv“?
28 Copak to nevíš?
Copak neslyšíš?
Hospodin, Bůh věčnosti,
jenž stvořil zemské končiny,
není unaven ani vyčerpán –
jeho moudrost je nezměrná!
29 On dává sílu znaveným
a vysílené umí posílit.
30 Mladí jsou unavení, zesláblí,
mládenci klopýtají a padají,
31 kdo ale v Hospodina doufají,
ti nabývají nových sil:
Vznášejí se jako na orlích perutích,
běží a nejsou vyčerpáni,
kráčí a nejsou znaveni.
Footnotes
- Izajáš 40:12 Job 38:4–5; Přís 30:4
Izajáš 52-55
Bible 21
Pryč, pryč odtud!
52 Probuď se, probuď, Sione,
svou silou obleč se!
Obleč se rouchem krásy své,
svaté město Jeruzaléme,
neboť už do tebe nikdy nevstoupí
neobřezaný a nečistý.
2 Otřes se z prachu, Jeruzaléme,
zvedni se, na trůn posaď se!
Strhni okovy ze svého hrdla,
zajatá Dcero sionská!
3 Toto praví Hospodin: Zadarmo jste se prodali, bez peněz budete vykoupeni. [a] 4 Toto praví Panovník Hospodin: Můj lid kdysi odešel bydlet do Egypta a nakonec ho utiskovala Asýrie. 5 Co tedy mám teď udělat? praví Hospodin. Zadarmo byl odveden můj lid a ti, kdo mu vládnou, se mu smějí, [b] praví Hospodin; mé jméno je stále uráženo, celé dny. 6 Nuže, můj lid pozná jméno mé! V ten den pozná, že já jsem ten, který prohlašuje: „Hle, jsem zde.“
7 Jak krásné jsou na horách
nohy posla dobrých zpráv,
toho, kdo pokoj zvěstuje,
kdo nese dobrou zvěst,
toho, kdo spásu ohlašuje,
kdo říká Sionu: „Tvůj Bůh kraluje!“
8 Slyš! Tví strážní volají,
společně křičí radostí,
protože vidí na vlastní oči,
jak se k Sionu vrací Hospodin.
9 Dejte se spolu do zpěvu radosti,
jeruzalémské sutiny,
vždyť Hospodin potěšil svůj lid –
on Jeruzalém vykoupil!
10 Hospodin svou svatou paži obnažil
všem národům přímo na očích,
aby všechny zemské končiny viděly
spásu, již náš Bůh připravil.
11 Pryč, pryč, vyjděte odtud,
nesahejte po ničem nečistém!
Vyjděte zprostřed Babylonu;
kdo nosíte Hospodinovo nádobí, očistěte se!
12 Nebudete ale odcházet s chvatem, [c]
nebudete se dávat na útěk,
protože Hospodin před vámi půjde
a Bůh Izraele vaše řady uzavře.
Naše utrpení vzal na sebe
13 Hle, můj služebník uspěje;
povstane, zvedne se, vyvýšen bude velice!
14 Jako se nad ním [d] mnozí zděsili,
(že nelidsky byl napohled zohaven –
už ani člověku nebyl podoben),
15 tak mnohé národy zase ohromí:
I králové kvůli němu oněmí,
až spatří nevýslovné,
až neslýchané pochopí.
53 Kdo uvěřil naší zprávě?
Komu se zjevila Hospodinova paže?
2 Vyrostl před ním jako proutek,
jako kořínek ze země vyprahlé.
Nebyl nápadný ani honosný,
abychom na něj hleděli,
nebylo na něm vidět nic,
proč bychom po něm toužili.
3 Opovržený a opuštěný lidmi,
muž utrpení a znalý bolestí,
jako ten, před kterým tvář si zakrývají,
opovržený –
proč bychom si ho všímali?
4 Bolesti, jež nesl, však byly naše,
naše utrpení vzal na sebe!
My jsme se ale domnívali,
že je od Boha trestán, bit a pokořen.
5 On však byl proboden naším proviněním,
našimi vinami trýzněn byl;
pro naše blaho snášel potrestání –
byli jsme uzdraveni jeho ranami!
6 My všichni jsme jako ovce zabloudili,
každý se na svou cestu obrátil,
Hospodin ale uvalil na něj
provinění nás všech.
7 Byl zmučen, a přestože trpěl,
ústa neotevřel.
Na smrt byl veden jako beránek,
jak ovce před střihači oněměl,
ústa neotevřel.
8 Vzali jej, aby byl zadržen a souzen;
kdo z jeho současníků na to pomyslel?
Byl totiž vyťat ze země živých,
proviněním mého lidu raněn byl.
9 Ač měl být pohřben se zločinci,
octl se v hrobě [e] s boháčem;
nikdy se totiž nedopustil křivdy
a v ústech neměl žádnou lest.
10 Hospodinovou vůlí však bylo trýznit jej,
ranit jej trápením:
Za vinu když sám sebe obětuje,
uvidí potomstvo, bude dlouho živ
a Hospodinova vůle skrze něj
se zdárně naplní.
11 Po svém utrpení však světlo [f] uvidí
a bude nasycen.
Můj spravedlivý služebník mnohé ospravedlní;
jejich viny vezme na sebe.
12 A proto mu dávám podíl s mnohými,
aby se s nesčíslnými dělil o kořist,
protože sám sebe vydal smrti
a počítal se mezi viníky.
On to byl, kdo nesl hřích mnohých
a za viníky se postavil.
Jásej, neplodná
54 Jásej, neplodná,
která jsi nikdy děti neměla!
Zpívej a křič samou radostí,
která jsi nikdy nerodila!
Opuštěná totiž bude mít děti –
víc dětí nežli provdaná,
praví Hospodin.
2 Pro svůj stan udělej víc místa,
plachty svých příbytků směle rozestři;
roztáhni také svoje lana
a zatluč kolíky.
3 Rozmůžeš se totiž doprava i doleva,
národům budou vládnout tvoji potomci
a zpustlá města obsadí.
4 Neboj se, nebudeš zahanbena,
nestyď se, nedojdeš potupy.
Zapomeneš na hanbu svého mládí,
na potupu svého vdovství nevzpomeneš víc.
5 Tvým manželem je přece tvůj Tvůrce,
Hospodin zástupů – to jméno má;
Svatý izraelský je ti vykupitelem,
Bohem vší země se nazývá.
6 Hospodin tě totiž zpátky zavolá
jako opuštěnou, ztrápenou manželku,
ženu, jež byla v mládí provdána
a potom zavržena, říká tvůj Bůh.
7 Opustil jsem tě na kratičkou chvilku,
v nesmírném slitování tě však přivinu.
8 Když mě na chvilku zloba přemohla,
skryl jsem před tebou svoji tvář,
ve věčné lásce se však nad tebou slituji,
říká tvůj vykupitel, Hospodin.
9 Je to pro mě stejné jako za Noemových dnů,
kdy jsem přísahal,
že už na zem neuvedu Noemovu potopu.
Právě tak nyní přísahám,
že už se na tebe nerozhněvám,
že už tě nebudu přísně hubovat.
10 I kdyby hory někam odešly,
i kdyby se chvěly pahorky,
má láska od tebe nikdy neodejde,
smlouva mého pokoje se nezachvěje,
praví Hospodin, jenž s tebou soucítí.
11 Ach ty ztrápená, vichrem zmítaná,
útěchy zbavená,
hle, já tě vybuduji tyrkysovými kameny,
za základ položím ti safíry.
12 Z rubínů vytvořím tvé cimbuří,
tvé brány budou třpytné granáty
a tvé hradby samé vzácné kameny.
13 Všechny tvé děti budou Hospodinovi učedníci,
budou zakoušet pokoj a blahobyt.
14 Založena budeš na spravedlnosti:
Zbavena násilí bez obav budeš žít,
nepřiblíží se k tobě žádné neštěstí.
15 Kdyby tě snad přesto někdo napadal,
nebudu s ním já;
kdokoli by tě chtěl napadnout,
padne před tebou.
16 Hle, to já jsem stvořil kováře,
jenž dmýchá uhlí ve výhni
a vyrábí zbraně k jejich účelu;
tentýž já jsem stvořil také zhoubce,
aby působil záhubu.
17 Žádná zbraň chystaná na tebe se nezdaří
a každý jazyk, jenž tě obviňuje, usvědčíš.
Toto je dědictví služebníků Hospodinových
a vítězství, jež jim zajistím, praví Hospodin.
Pojďte ke mně
55 Ach, všichni žízniví, pojďte k vodě,
i vy, kdo nemáte žádné peníze!
Pojďte, kupujte a jezte,
pojďte, kupujte bez peněz
víno a mléko bezplatně!
2 Proč utrácíte peníze nikoli za chléb
a svůj výdělek za to, co nenasycuje?
Poslechněte raději mě a jezte, co je dobré,
potěšte svou duši lahodným pokrmem.
3 Nakloňte ucho a pojďte ke mně,
poslouchejte a živi budete.
Věčnou smlouvu chci s vámi uzavřít,
potvrdit lásku, již jsem Davidovi zaslíbil. [g]
4 Hle, učinil jsem ho svědkem pro lidi,
aby vedl a učil zástupy.
5 Hle, zavoláš národy, které neznal jsi,
a národy, jež tě neznaly, k tobě poběží
kvůli Hospodinu, tvému Bohu,
kvůli Svatému izraelskému, jenž tě oslaví.
6 Hledejte Hospodina, dokud je k nalezení,
volejte k němu, dokud blízko je.
7 Ničema ať svou cestu opustí
a hříšný člověk své smýšlení.
Ať se vrátí k Hospodinu – slituje se nad ním;
k našemu Bohu, který štědře odpouští.
8 Mé smýšlení není vaším smýšlením
a vaše cesty nejsou mými cestami,
praví Hospodin.
9 Jako je vysoko nebe nad zemí,
tak jsou mé cesty nad vašimi cestami,
tak je mé smýšlení nad vaším smýšlením.
10 Jako z nebe padá déšť a sníh
a znovu se tam nevrací,
ale zavlažuje zemi
a zúrodňuje ji k plození,
aby dávala zrno rozsévači
a chléb tomu, kdo jí –
11 takové je i mé slovo,
jež z mých úst vychází:
nenavrátí se ke mně s prázdnou,
ale vykoná, co chci;
úspěšně naplní své poslání.
12 Ano, vyjdete s radostí,
doprovázeni v pokoji.
Hory a pahorky vám budou zpívat vstříc,
tleskat vám budou všechny stromy na polích.
13 Místo křoví pak vyroste cypřiš
a myrta místo kopřivy.
Hospodin si tím jméno způsobí –
věčné znamení, které nezmizí.
Footnotes
- Izajáš 52:3 Iza 45:13; 50:1
- Izajáš 52:5 podle Kum a Vul (MT: kvílejí)
- Izajáš 52:12 srov. Exod 12:11
- Izajáš 52:14 podle dvou hebr. rukopisů, Syr, Tg (MT: tebou)
- Izajáš 53:9 podle Kum (MT smrti)
- Izajáš 53:11 podle Kum, LXX (světlo v MT chybí)
- Izajáš 55:3 2.Sam 7:8–16
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.